články pro Vaše stránky

Stručně o kořenech a vývoji portugalského jazyka Portugalština patří mezi románské jazyky. Jejím základem je latina. Vznikla na Pyrenejském poloostrově, který byl před počátkem našeho letopočtu osidlován různými národy. Své vesnice a města tu zakládali mj. Řekové, Féničané, Baskové a Kelti. Z jejich jazyků se v portugalštině dodnes zachovaly některé výrazy, např. mezinárodní termín mapa nebo slovo cerveja (pivo). Koncem 3. stol. př. n. l. expandovali na Pyrenejský poloostrov Římané a na převážné většině území se prosadila latina. Užívaly se dvě formy, klasická byla nezbytná při ceremoniích, rituálech a oficiálních příležitostech. Prostá latina byla určena pro běžné životní situace. Šířila se ústně a poskytovala tak prostor pro přejímání slov z jiných jazyků. Gramatická pravidla prosté latiny neměla na rozdíl od latiny klasické pevně danou formu. Mluvená forma jazyka tedy nebyla ani za římské vlády ustálená a po po pádu Římské říše začala snadno splývat s jazyky nových přistěhovalců. Svůj otisk tak v portugalštině zanechali i Germáni, Vandalové a další barbarské kmeny. Řada výrazů byla převzata od Arabů, kteří na Pyrenejský poloostrov přišli roku 711 a setrvali téměř do konce 15. století. Gramatické pravidla pro portugalský jazyk byla přijata v 16. století. Během posledních desetiletí jsou do portugalštiny nejčastěji přejímány výrazy související s vědou a technikou. V oblastech, které Portugalci osidlovali během období rozmachu, byla portugalština více či méně ovlivněna jazyky původních obyvatel a následně i přistěhovalců.