články pro Vaše stránky

SMEČKA a HIERARCHIE VE SMEČCE

Pes je smečkové zvíře, a jelikož ve smečce musí fungovat hierarchie, pes často řeší své postavení a ujasňuje si svou pozici. Když byl pes ještě divoký, byla mu smečkou jeho psí rodina. Dnes je mu smečkou rovněž rodina, ovšem již není složena pouze ze psích jedinců, avšak z podstatné části je tvořena lidmi. Divocí psi a vlci si své postavení ve smečce poměřují nejen silou v podobě rvaček, avšak i vychytralostí. Například když malý pes nedovolí tomu většímu myslet si, že na něj fyzicky nemá a tudíž si získá patřičný respekt i u psa, který je 5 krát větší a těžší než je on sám. Ve smečce lidské, tudíž v rodině - dá rozum, že si člověk nebude měřit síly se svým psem a dennodenně se s ním rvát. Takhle to opravdu nechodí, ovšem aby nám pes porozuměl a chápal svou pozici, musíme najít způsob jak se s ním domluvit a se psem se domluvit lze a pouze „psí řečí“.

Co to znamená?

Občas ze sebe musíme udělat blázny, ale především se musíme naučit chápat jejich myšlení a naučit se rozpoznávat vykazující znaky a pohyby a umět si je odůvodnit. Např.: Proč pes ježí srst? Proč štěně olizuje dospělému psovi ucho? Proč si před Vámi pes lehá na záda a ne na bok? Proč se začne drbat právě ve chvíli, kdy od něj požadujete výkon? Těmito a mnoha dalšími otázkami podobného charakteru bych mohla zaplnit celý článek, ale to by příliš naučné nebylo.

Tak tedy vraťme se k určování pozice ve smečce. Odborná charakteristika říká, že slovem smečka se rozumí skupina živočichů stejného druhu, obývající určité území a vzájemně spolupracující za účelem přežití. Na otázku proč pes považuje člověka za součást smečky, i když není stejný druh, existuje odpověď. V dnešní době kdy jedno plemeno má hned několik chovatelských stanic v jednom městě je přirozené, že štěně je v kontaktu s člověkem již od svého narození. Vedle svých sourozenců a matky si již několik desítek let štěňata hrají i s lidmi a proto si rychle zvykají na jejich doteky a společný život.

Smečka je pro psa nejdůležitějším aspektem v jeho životě a od toho se odvíjí jeho chování. Vůdce smečky je tzv. Alfa, u divokých psů a vlků je to nejsilnější a nejzdatnější pes či fena. V lidské smečce to musí být vždy člověk, avšak ne vždy tomu tak je. Postavení psa Alfy není vůbec jednoduché. Alfa sice žere první, je respektován ostatními členy smečky a má právo pářit se s jakoukoli fenou, avšak tyto výhody nejsou zárukou spokojeného žití. Pes či fena Alfa nese zodpovědnost za celou smečku. Rozhoduje; kam se půjde, kdy a co se bude lovit, kdo bude žrát a kdo ne, musí svou smečku ochránit před nebezpečím a stále musí mít přehled co se děje. Pes Alfa, tedy vůdce, nemá svou pozici vůbec jednoduchou, avšak vybírat si nemůže. Pes Alfa není šťastný, ale k vykonávání této funkce ho ženou letité pudy, kterým on nezabrání. Pokud pes cítí, že je nejsilnější, je jeho povinností převzít funkci vůdce, aby jeho smečka a druh přežil a nevyhynul.

V dnešní době se žebříček základních psích potřeb docela změnil oproti době, kdy psi žili ve volné přírodě, avšak pozice smečky na 1. místě se uchovala dodnes. Jak je výše psáno, pes neodlišuje člověka nebo psa – oba jsou součástí jeho smečky.

V praxi to vypadá následovně: Rodina Veselých si pořídila domů štěňátko a pojmenovala ho Rex. Rex je krásná malá chlupatá kulička a zatím mu vše bez problémů vychází – loužičky po celém bytě, stále plná miska žrádla, pelíšek v posteli, odpolední siesta na gauči u TV, chování v náruči, vycházky na volno a plno dalších podobných „maličkostí“, které jsou omlouvány větou: „Vždyť je to ještě malé štěňátko.“

Z malého štěňátka vyrostlo za půl roku docela větší štěně a za další rok je to hotový buldozer, který stále spí s rodinkou v posteli a vytlačuje je, stále si dává odpolední siestu na gauči ovšem s rozdílem, že už se tam další člen rodiny nevejde, Rex odmítá granule, protože jich má stále plnou misku a protože dobře ví, že od stolu mu vždy něco „odpadne“. Na vycházkách Rex ztrácí hlavu a doslova lítá ze strany na stranu, na vodítku táhne až má panička vykloubené rameno a pokud je Rex na volno, ztrácí se v dáli a veškeré volání zbytku smečky ignoruje a vrací se, kdy chce. Proč taky ne? Vůdce přeci nebude poslouchat své podřízené.

Rex rodině Veselých jednoduše řečeno přerostl přes hlavu, avšak pro něj samotného je to standardní chování psa Alfy, který si určuje, kdy se bude žrát, kde se bude spát a kam se půjde na vycházku a také kdy vycházka končí. Rex to považuje za správné, protože mu nikdo nevysvětlil, že to správné není – ba naopak. Rex byl odmalička hýčkán a rozmazlován a vše mu bylo tolerováno. Proto pes nabyl dojmu, že je vůdce a jeho pudy ho instinktivně navedly na pozici psa Alfy.

Tato situace by v rodině neměla nikdy nastat. Tohle je situace, kdy hierarchie vypadá takto: PES – dlouho nic a pak až někde dole pod čarou máma, táta a děti. Pro psa je tento stav přirozený, lidé to komentují tím, že mají hloupého psa, který je rozpustilý, hyperaktivní a „mladý“.

Ve skutečnosti mají psa schopného, inteligentního a zodpovědného. Pes pochopil, že je nejsilnější a převzal roli vůdce, aby jeho smečka přežila. Důležité je vědět, že tento pes není zdaleka šťasten, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ba naopak, pes je vystresovaný, smutný a zoufalý. Nemůže se zabývat věcmi, kterými by měl, nemá čas na hraní ani na odpočinek. Stále musí „něco řešit“, ať se jedná o ostatní psy, věci nebo lidi. Takový pes je unavený a často vyčerpaný, avšak nemůže přestat, protože by selhal a jeho smečka by zahynula.

Jak je nyní zřejmé, není nežádoucí chování u psa vinou psa, nýbrž nezodpovědného majitele, který si u svého psa nevytvořil dostatečný respekt. Pes, který zná své místo v rodině (po všech lidech) a jeho vůdcem/Alfou je člověk, je pes šťastný a spokojený. Není přetěžován (v dnešní době již zbytečnou) povinností, kterou pes Alfa nese. V lidské rodině nese zodpovědnost a funkci rozhodování člověk, nikoli pes.