Ukázku mojí práce naleznete na www.ecigareta.eu
Z mého pera zatím pochází pouze text titulní strany. Zbývající strany webu postupně přepisuji.
Další ukázka:
Historie vinařství ve světě i u nás
Je horký, pozdně letní den. Za nevelkým, starobylým městem se rozprostírá bohatý, úrodný kraj, plný políček, sadů a rozlehlých vinic.
I takhle nějak mohla vypadat krajina pradávné Mezopotámie před více než 7 tisíci lety. Ano, právě sem totiž dnešní věda řadí počátky pěstování vína.
Na něm si pochutnávali také staří Číňané či Egypťané. Mezi milovníky vína patřil možná i proslulý král Tutanchamon, v jehož hrobce bylo nalezeno šest vinařských amfor, z nichž pět bylo označeno za osobní vlastnictví faraónovo. Právě staří Egypťané pili víno z nádob opatřených keramickými zátkami a pečetěmi s hieroglyfy, což nám může nápadně připomínat dnes dobře známé lahve s vínem, polepené etiketou.
Bez vína se samozřejmě nemohly obejít ani antické Řecko a Řím. Staří Řekové nacházeli ve vínu inspiraci pro mnohá umělecká díla a jeho pití bylo záležitostí vysokého společenského významu. Víno bylo skladováno nejdříve v kožených měších, později ve starém Římě znali i dřevěné sudy, podobné těm dnešním. Víno se tehdy pilo z hliněných, zdobených nádob, bohatší vrstvy používaly i nádoby z kovů, skla, nebo drahých kamenů, jako byl křišťál, jantar, nebo třeba bílý alabastr.
Stříbrné a zlaté poháry se zpočátku nepoužívaly, byly totiž považovány za rozmar a nemístný přepych. Jejich držení mohlo být dokonce trestné. Své by o tom mohl povídat senátor Publius Cornelius Rufinus, který byl díky svojí sbírce stříbrných pohárů vyloučen ze senátu!
Zlaté nádoby se směly používat jen k náboženským, rituálním obřadům, což ovšem neplatilo pro dvůr římského císaře, kde bylo zlato samozřejmostí.
Z Říma se pití vína rozšířilo i do všech oblastí Evropy. Na našem území bylo víno oblíbené již za doby Velké Moravy. Jak by také ne, vždyť svatí Cyril a Metoděj, kteří nám přinesli křesťanství a kulturu, víno používali při církevních obřadech, jak je tomu i dnes. Mešní víno pěstoval též svatý Václav a obliba vína je známá i u samotného Karla IV., otce naší vlasti. Výroba vína byla tehdy vlastní mnoha křesťanským řádům, které přinášely své zkušenosti s vínem sem k nám ze západní Evropy, např. ze Španělska či Francie, odkud pochází například výroba šumivého vína, zvaného dle kraje svého původu šampaňské.
Šumivé víno údajně poprvé nechtěně vyrobil benediktýnský mnich Dom Pérignon, když mu při převozu z Francie do Anglie víno druhotně zkvasilo a v důsledku toho se v něm objevily bublinky dnes již pro šumivé víno tak typické.
Vínu naopak nepřála období středověkých i novověkých válek a na pokraji zkázy se víno ocitlo v roce 1864 a v následujícím období. Tehdy byla totiž do Francie z Ameriky zavlečena neznámá mšice, později pojmenovaná phylloxera vastatrix a pustila se do francouzských vinic hlava nehlava. Devastovala vinici za vinicí, kraj za krajem. Vinaři byly bezradní a zoufalí. Když tato mšička zničila co mohla po celé Francii, rozšířila se dále do Evropy. Nikdo nevěděl, jak na zákeřný hmyz vyzrát, až nakonec se správná cesta přece jen našla. Vinaři začali odrůdy evropské révy roubovat na podnože amerických odrůd, které tomuto škůdci úspěšně odolaly.
Snad i díky tomu si můžeme v Čechách a na Moravě pochutnat na dobrém víně stejně tak, jako tomu bylo kdysi před 7 000 lety v dávné Mezopotámii.
